Banánový
stolek
Rušná ulice pařížského města. Každý den. Jen v málokterých se odpoledne ztlumí všechen ten hluk. A právě v jedné z těch vzácnějších je i malý café bar. Světle omítnutá dvoupatrová budova ze které z jedné strany vyčnívá balkón s bílým vzorovaným zábradlím. Před ní stojí ještě pár drobných kovových židlí a stolů.
Den co den,vždy když odbije šestnáctá hodina, tam chodí jeden postarší pán na kávu, banánový shake a zákusek.
Kávu pěkně horkou, až se z ní kouří, až v ní je vidět odraz obličeje, až je tak horká,že se nedá chytit do ruky.
Banánový shake musí mít několikacentimetrovou pěnu. Mléčnou, objemnou, stálou pěnu. Celý se pak musí na jazyku jemně rozlévat a lehce sklouznout do hrdla. Člověk ucítí pocit pohody a na rtech se mu objeví blažený úsměv.
Zákusek z čerstvého ovoce, piškotu,navrch se šlehačkou.
Je to důchodce. Často chodí s holí a tmavých kloboukem. Každý den stejná vrásčitá tvář, stejný typ chůze, stejné pokašlávání. Stejný číšník, stejný stůl, stejná objednávka, stejný doutník, stejné všechno.
Sedne si ke stolu do rohu pod střechu, která zároveň tvoří balkón k druhému patru. Kulatý stůl se dvěma židlemi, rovněž krémově bílými a vzorovanými jako stůl, mu poskytuje čerstvý vzduch a nepříliš mnoho slunečního záření. To dělá starcovi dobře.
Číšník přináší kávu a pokládá ji na stůl. Stařec odloží noviny a zlehka z ní začíná usrkávat. Zamyšleně pozoruje okolí kolem sebe. Možná myslí na své mládí, možná na to, co bude dál. Těžko říct.
Opět přichází číšník, tentokrát s banánovým shakem a piškotovým zákuskem. Odnáší nedopitou kávu. Muž sklonil hlavu a neomaleně začal krájet zákusek. Nakonec ho zapil shakem. Ještě chvilku tam jen tak seděl a sledoval veškěré dění ve své blízkosti.
Asi po deseti minutách se ale zvedl, sroloval noviny, nasadil si klobouk, vzal do tuky hůl a zamířil zpátky domů.
Malá restaurace v jednom z opravdu mála tichých míst Paříže. Pomalu se do ní vzdaluji. Už tam není nic zajímavého. Dneska už ne.
A už opět stojím v nejrušnější části města! Už žádný mléčný bar. Tady se už bude něco dít. Vím to určitě. Určitě.
