Představte si dokonalého muže. Má lesklé černé polodlouhé vlasy, které jsou tak rovné a poddajné. Jeho pěšinka je naprosto správně na středu hlavu, žádný vlas není tam, kde by být neměl. Vše jak má být. Oči, hnědé jako dva švábi s upřímným a otevřeným pohledem. Je to ten typ, kterému sluší vše, co si jen na sebe vezme, a ten nemocniční plášť obzvlášť. V něm se odráží souměrná postava, která není obdařena ani jediným vroubkem, jedinou chybičkou. V dlouhém plášti mu vyniklo svalnaté tělo i ostatní údy. Vysoké nohy a obrovské, ale jistě jemné ruce.
Uhání s větrem o závod. Černý Gabriolet. Vlasy mu opět čechrá vítr končícího dne a od slunečních brýlí se odráží poslední záblesk paprsku zapadajícího slunce. Hrdě hledí kupředu a já se cítím poctěna. Cítím se dobře, sedím vedle lamače srdcí. Vzduchem se táhne příjemná vůně kolínské vody a já se na okamžik zasním. Přijíždíme k hotelu od jehož skleněných dveří se vine červený koberec. Poskok odváží auto na parkoviště, já vysedám skoro bez dechu. Všechno je tam nádherné! Na recepci dostaneme klíče a uháníme nahoru do pokoje. Když výtah podruhé cinkne, dveře se rozevřou, on mě bere do náruče a postaví mě teprve až v pokoji. Vymluvím se na nutnou sprchu a spěchám do koupelny. Zatají se mi dech. Mosaz, chrom, upadám v agónii. Ladným pohybem ze sebe shodím hedvábné šaty, perly, lodičky a napouštím obrovskou vanu. Ponořím se do horké vody plné pěny. Mé myšlenky se uvolní a já začnu relaxovat. Voda příjemně přetéká a já se lehce vznáším jako pírko ve vzduchu. Má mysl si dovolí pomyslet na smyslné okamžiky, které dnes ještě zažiji. Nedokážu myslet ničím jiným, než tímto momentem. Po patnácti minutách vylézám z koupelny v neuvěřitelně hebkém bílém měkkém župany, který hýčká mé smysly jako to nejjemnější chmýří, nejjemnější částečka, kterou na svém těle mohu pocítit. S pocitem nejvyššího blaha vrhám svůj pohled k oknu. A tak ho spatřím. Nikdy nezmírající pohled černých vlasů, který se jeden přes druhého přenáší, utíkají, zápasí a stále dokola. Pootevřené okno vrhá do místnosti lehký vánek, po jehož křídly se vše stává jemnějším a snadnějším. Zatím si mne nevšiml. Vychutnávám si ten slastný pohled na něj. Ruce má opřené o okenní parapet, zrak vrhá kamsi do dáli. Napůl rozepjatá černá košile obnažuje opálené hnědé prsní svaly, tak symetricky položené, že se to člověku zdá až k nevíře. Vánek dráždí mé smysly i chuťové buňky zároveň. Blaho pohladí celé mé tělo a já se konečně vydám za ním. Otočí se, upře na mne své hluboké oči, které provrtávají lidskou mysl a široce se usměje. Objeví se bělavé zuby. Tak krásné, perfektní. Mé smysly touží je poznat. Objevit jejich kouzlo. Přistoupí ke mně. Cítím svůj zrychlený puls, srdce mi nebezpečně bije na poplach. Cítím, jak se ve mně rozhořela vášeň. Chci něco neobyčejného pronést, nemohu však. Vztáhnuv mi ruku na tvář, stydlivě jsem naklonila hlavu. Poodhodil mi vlasy na záda a zlehka políbil krk. Roztouženě jsem na něho pohlédla. Mé srdce poskočilo. Neposlušně se mu chtělo skákat nahoru a dolů, tam a zpět, ale já se snažila tuto jeho pohnutku zastavit. Pak se naše oči setkaly. Byl to výjimečný pohled, při němž jsem cítila každý nerv v mém těle. Pak mě jemně začal líbat. S pocitem nebeské touhy jsem mu jeho polibek oplatila. Byl tak jiný, lišil se od ostatních. V jeho osobnosti bylo cosi, co mě chápalo. Následoval nezkrotný polibek, na který nikdy nezapomenu. Skrývalo se v něm tolik věcí. Trval tak dlouho, stále, stále. Mé tělo hořelo a já jej ustavičně líbala. Nikdy to nedovedu popsat. Nesnažil se dělat něco, co bych nechtěla, naopak, snažil se mě pochopit, podpořit, dodat mi sílu a energii. Pokračovali jsme. Vzájemně jsme nemohli přestat. Bylo to jako droga. Nevnímala jsem svět. Nevnímala jsem okolí. Nic. Jako chmýří, které pluje vzduchem mě položil na stlanou postel. Hladil mé rovné vlasy, každý dotyk si dostatečně rozmyslel. Nic nemůže být ponecháno náhodě. Než jsme se nadáli, oblečení kdesi u postele zachytávalo prach. Nešlo jen o pouhou formalitu. Naše těla si to ani neuvědomovala, stalo se z nich jedno, které prochází věčným rájem. Na tu noc nikdy nezapomenu. Láska, to je to, co nás potkalo.
