close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Strach

4. ledna 2009 v 13:08 | Lupa |  Příběhy
Sedím v koutě. V temném koutě. Krčím se při zemi a ostře naslouchám. Na sebemenší zvuk zareagují mé oči divokým kmitáním.
V místnosti je podlaha z černých a bílých kachliček. Nade mnou upletl pavouk obrovskou divokou pavučinu. V jemném průvanu se několik jejích vláken utrhlo a ony teď lehce vlají.
Šero panující v místnosti s sebou nese nějaké nebezpečí. Napřed mírnou nervozitu, přerůstající v hlubší pocit sebeuzavření. Cítím trpkost. Je ve mně něco hořkého. Musí to ven, ale nechce to. Potřebuji to vyrvat z těla.
Rozšířené zorničky navozují nepřekonatelný pocit strachu. Sedím na studené podlaze, ruce mám křečovitě přitisknuté ke kolenům a zuby pevně sevřené.

Zvuk. Oči prudce zareagovaly. Zornice zůstaly rozšířené.
Vzdálený zvuk, odrážející se od stěn. Kroky nějakého vysokého muže.
Na těle se mi naježily všechny chlupy.
Kroky ustaly.
Má hrůza ještě vzrostla. Napínala jsem sluch co nejvíce, ale nic jsem nezaslechla.
Dbala jsem na to, aby mi pod botou nekřupl jediný kamínek, jediné zrnko písku.
Napravo ode mě se nacházely schody. Dřevěné schody. Vyrůstaly směrem nahoru,
na chvíli utvořily malý vstupní prostor, před černě natřenými dveřmi a pak zrcadlově pokračovaly zpět dolů. Dál už jsem nic neviděla. Zbytek místnosti halila tma.
Kdesi v dáli klaply dveře. Kroky se opět začaly ozývat. Ale šly jiným směrem. Pojednou zcela umlkly. Já ale pořád trpělivě naslouchala, neuslyším-li je znova.
Nezaslechla. Postupně se mi začaly uvolňovat svaly, všechny šlachy a vazy v těle roztávaly a do mého srdce se navracela normální rychlost tepu. Zorničky se mi zúžily do obvyklé velikosti. Do rukou jsem dostávala cit.
Najedou se otevřely dveře. Ty dveře, natřené černou barvou.
Ve vteřině mi ztuhla krev v žilách. Připadala jsem si jako opařená. Nebyla jsem vůbec schopna jakéhokoli pohybu. Okamžitě mi na rukou naskákaly obrovité modré žíly. Oči mi div nevypadly z důlků. Nacházela jsem se v jedné velké křeči.
Upírala jsem svůj zrak na černou tmu, která se rýsovala ve dveřích. Náhle ze z ní vynořila ruka v kožené rukavici s revolverem a vystřelila. Kulka neminula svůj cíl. Právě naopak. Ucítila jsem na levé straně břicha prudkou bolest. Chytla jsem postižené místo oběma rukama a spatřila, jak se mi přes prsty valí teplé proudy krve.
Pocítila jsem ohromný tlak v celém těle. Nemohla jsem dýchat. Jen stěží a velmi pomalu. Rána mi znemožňovala veškerý pohyb. Ale i přesto jsem si v bolestech lehla na záda a snažila se zachovat si klid.
Jenže po minutě se mi začala točit hlava a já upadala do bezvědomí. Oči se mi klížily a dělala se mi mlha.
Když jsem už byla skoro v bezvědomí, trochu jsem ještě vnímala. Poslední, na co si pamatuji, byly stále se vzdalující kroky...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kerolajn Kerolajn | Web | 4. ledna 2009 v 14:19 | Reagovat

Ahojky, začalo 2. kolo SONb a ty jsi postoupila, tak si začni shánět hlásky 8-)

http://kerolajn.blog.cz/0901/2-kolo-2-sonb

(super příběhy)

2 Kerolajn Kerolajn | Web | 4. ledna 2009 v 18:55 | Reagovat

Ahojky, u mě na blogu je bleskovka, nechceš se zapojit?

http://kerolajn.blog.cz/0901/5-bleskovka

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama